Zelený čtvrtek

ZELENÝ ČTVRTEK

původně Lkavý čtvrtek (něm. Greindonnerstag), z nějž zřejmě zkomolením vznikl Zelený čtvrtek (Gründonnerstag).


V tento den se slaví poslední večeře, na které Ježíš ustanovil tajemství eucharistie. Připomíná ji i mše svatá v bílých paramentech. V dopoledních hodinách se v katedrálních chrámech slaví biskupská ranní Missa Chrismatis, při níž se světí liturgické oleje, církev děkuje za dar svátosti kněžství a kněží obnovují své kněžské závazky. Lidé chodívali na zpověď, aby se mohli večer při slavnostní večerní mši zúčastnit i svatého přijímání. 

Tento den byl též označován jako Den odpuštění - kající se hříšníci byli přijímáni zpět mezi věřící. Suché větve (představující hříšníky) církevního stromu se tak opět zazelenaly. Při večerní mši naposledy zazní zvony, které utichají až do Velikonoční noci (lidově "zvony odlétají do Říma"). Podobně umlkají i varhany. Hovoří se o "postu uší".
Lidé vstávali před svítáním, rodina se pomodlila a všichni se omyli rosou - rosa prý zabraňovala onemocnění šíje a dalším nemocím. Někde se tato tradice se dodržovala až na Velký pátek.
Před východem slunce se má zatřást se stromy, aby se urodilo větší množství ovoce. Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.
Hospodyně zametly dům ještě před svítáním. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Někde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
Držel se půst - jedla se jen zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok.
Odpoledne se nepracovalo. Pekly se jidáše, obřadní pečivo z kynutého těsta, tvarované ve tvaru preclíků, bochánků, podkovy a provazu (místy i jako ptáci, postavy lidí). Kdo sní v ten den "Jidáše" potřeného medem, bude zdravý.
Měl se zasít len a hrách, protože vše co bylo o Zelený čtvrtek zaseté, dobře prospívalo.
Člověk si neměl nic půjčovat a s nikým se hádat. Po celý rok se mu prý vyhýbaly hádky a našli si k němu cestu peníze.
Kdo si zacinká penězi, když zazní zvony kostela naposledy, budou se ho peníze držet po celý rok.
Kdo vymete tento den z domu uhlí, nebudou se mu dobře líhnout kuřata.
Zůstane-li ve vesnici mrtvola některého souseda přes Zelený čtvrtek, Velký pátek, nebo Bílou sobotu, brzy vypukne v dědině oheň.
Na Zelený čtvrtek večer se chodívali lidé modlit také do zahrady a líbali zem na památku Ježíše klečícího a modlícího se v zahradě Getsemanské.
Po západu slunce hospodář obešel své stavení a vykropil dům i jeho okolí svěcenou vodou z nového, dosud nepoužitého hrnečku; ke kropení užíval věchýtek slámy.
Večer na Zelený čtvrtek počíná "velikonoční triduum" (třídenní), tj. utrpení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše. Na triduum navazuje vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně (Velikonoční noc) a samotná nedělní slavnost, nazývaná též Boží hod velikonoční.

ZPĚT na Velikonoce
ZPĚT na Tradice