Velikonoční noc
VELIKONOČNÍ NOC
také Svatá či Velká nebo Slavnost Veliké noci
Podle liturgického odpočítávání času začíná neděle už sobotním západem slunce. Večer Bílé soboty tedy patří k Božímu hodu velikonočnímu.
V noci ze soboty na neděli se koná vigilie (ve starší češtině také svatvečer) - bohoslužba v předvečer náboženského svátku (lat. vigilia znamená bdění). Vigilie označuje zvyk připravovat se na určitý svátek nebo mimořádnou událost, která svátku nebo události předchází, bděním v noci na modlitbách. Již ve starozákonních dobách to byla "noc jejich bdění pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské země...". Pro křesťany má starozákonní velikonoční "přechod" (hebr. pesach) z egyptského zajetí do života svobody a plnosti mnohem širší význam.
Velikonoční vigilie má 4 části: slavnost velikonočního světla (velikonoční svíce, velikonoční oheň), bohoslužbu slova, křestní bohoslužbu (svěcení vody, obnovení křestního slibu, křest katechumenů) a eucharistii.
V úvodu vigilie se světí oheň, jež se rozdělá před kostelem nebo u jeho vchodu. Oheň symbolizuje lásku a sílu Ducha svatého. Po jeho požehnání od něj kněz zapálí velikonoční svíci (paškál) se slovy: "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění". Velikonoční svíce je znamením vzkříšeného Krista. Svíce se poté v průvodu vnese do chrámu. Od ní si zapalují svíce všichni věřící. Hořící svíce je znamení těch, kteří očekávají Pána, až znovu přijde. Poté následuje bohoslužba a poprvé od Zeleného čtvrtka opět zazní zvony. Po bohoslužbě slova následují křestní obřady a obřad svěcení křestní vody. Křestní bohoslužbu uzavírají přímluvy. Oslava smrti a vzkříšení Ježíše Krista a končila za rozbřesku eucharistickou hostinou ukončující předchozí půst. Chléb a víno přinášejí k oltáři novokřtěnci.