Popeleční středa
- první den půstu -

POPELEČNÍ STŘEDA
lidově též Černá, Bláznivá, Škaredá či Smetná

První postní den, kterým se zahajuje předvelikonoční půst. Název má podle tzv. popelce, křížku na čelo, který věřícím dělal kněz při mši a jímž věřícím připomínal pomíjivost pozemského života a nutnost pokory slovy "Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš".

Popel býval rostlinného původu, později pocházel z posvěcených proutků kočiček, které lidé uchovávaly z Květné neděle předešlého roku.
Mše v kostele byla tichá a obraz na hlavním oltáři byl zakryt fialovým plátnem, jemuž lidé v některých oblastech říkali hladové sukno, protože jim symbolizovalo počátek půstu. 
Po mši chodívali muži do hospody na skleničku "spláchnout popelec", někde pili kořalku, jak říkali, aby je v létě neštípali komáři. Jídlo toho dne se však už řídilo postními předpisy.  

Půst

Rané křesťanství půst neznalo, tepreve od 12. století se církev pokoušela prosadit ideu odříkání a velké množství půstů. Postní dny měly být pátky, středy, vigilie (předvečery velkých svátků), dále šest týdnů předvelikonoční doby a celý advent. Celkem se jednalo asi o 150 dnů.
Věřící se měli vyhýbat jen některým nepatřičným pokrmům, především masu a dalším živočišným produktům, a alkoholu.
V průběhu času se pojetí co do obsahu a rozsah půstu měnilo
Za typická postní jídla jsou dnes považovány ryby, luštěniny, brambory, případně ovoce a zelenina. Kromě ryb však středověký postní jídelníček vypadal asi jinak. Převládal chléb a rozmanité kaše z obilí, prosa, jáhel a pohanky, většinou nemaštěné (ale dochucované bylinkami nebo rozvařenými lesními plody či ovocem). Postním jídlem nebyly podle výkladu církevních učenců ani vejce a máslo, ale někteří povolovali sýry a tvaroh (protože se zhotovovaly z odtučněné syrovátky). Povolen byl rovněž med.
Půst vyžadoval střídmost nejen v jídle ale také v chování člověka, vystříhání se oslav a veselic a světských požitků.